Seznamte se: Ti, co pomáhají druhým

Foto: Žurnál UP
Středa 28. říjen 2020, 10:00 – Text: Eva Hrudníková

Pokud by bylo jen na nich, tento text by zřejmě nikdy nevznikl. Medializace jejich nezištné pomoci a zviditelnění jejich jména je to poslední, o co stojí. Seznamte se – Leona Černá, Eva Horňáková, Petra Nováčková a Martin Škurek – letošní laureáti Ceny rektora Univerzity Palackého za zásluhy v oblasti dobrovolnictví z řad zaměstnanců a studentů právnické fakulty.

Všichni čtyři se nakonec nechali přesvědčit. Tento text má být poděkováním za jejich práci a inspirací pro ostatní. Pro ty, kteří zvažují stát se dobrovolníkem, a pro ty, kteří vědí o dobrovolnických aktivitách svých kolegů a spolužáků, aby je za rok na cenu nominovali. A má být také podporou aktuální výzvy Dobrovolnického centra UP, které v současné náročné epidemické situaci opět hledá dobrovolníky na univerzitní půdě. Pokud se chcete do dobrovolnické pomoci zapojit, zavítejte na stránky centra.

O představení oceněných jsme požádali přímo ty, kteří je na cenu nominovali. A laureátům jsme položili tři stejné otázky:

1. Co vás motivuje k dobrovolnické činnosti, dělat něco navíc, pomáhat druhým?

2. Co pro vás cena rektora UP znamená?

3. Jakým směrem se bude vaše dobrovolnická práce ubírat v dalších měsících, případně letech?

Leona ČERNÁ – asistentka na katedře jazyků

Oceněna za dlouholetou péči o zahraniční studenty, za letošní šití roušek pro studenty na kolejích, iniciování sbírky roušek pro partnerské zahraniční univerzity PF UP.

Očima nominujícího – Radany Kuncové, referentky zahraničního oddělení PF UP:  Leona mýma očima? Žena s velkým srdcem, smyslem pro fair play, nesmírnou dávkou empatie, neustále plná energie, životního elánu a nestárnoucí. Asi se nikdy nenaučí jen tak sedět a nic nedělat, vždycky bude něco vymýšlet, zkoumat a na rozdíl od spousty z nás taky uskutečňovat. Setkání s ní vás nabije energií, bezděčně vykouzlí úsměv na rtech a motivuje. To je Lea. Pokud ji mám popsat pár slovy, tak v mých očích je to bezedná, rychle se pohybující zásobárna pozitivní energie, vždy ochotná pomoci, jež má elán dvacítky a životní rozhled padesátky.

Odpovědi LČ:

1. Já bych ani tak nemluvila o dobrovolnické činnosti, prostě se jen snažím pomoci, když je třeba. Většinou se jedná o okamžitou reakci na nějakou událost, kterou je potřeba vyřešit. Když vám například zahraniční studentka, která neumí česky, zavolá v období začínajícího koronavirového šílenství (březen 2020), že je jí strašně špatně, tak s ní prostě to kolečko veškerých vyšetření bez rozmýšlení absolvujete – od urgentu, chirurgie, interny, krevní odběry, ultrazvuky, všechny testy včetně covidu, konče infekčním oddělení (infekční mononukleóza). A když potom musí být na kolejích, které jsou celé v karanténě, tak jí samozřejmě vozíte i nákupy a řešíte přísnou jaterní dietu... Sama jsem měla problém v tomto komplikovaném období získávat informace a její výsledky od lékařů, natož ona, cizinka, která neumí česky. Věřím, že by i nám takto někdo pomohl v zahraničí, kdyby bylo třeba.

2. Samozřejmě, že mě moc potěšila jak samotná nominace, tak i ocenění panem rektorem. Je ale určitě hodně anonymních lidiček, kteří si tu cenu zaslouží víc, a vůbec se o nich neví. Třeba někoho napadne příště nominovat známého ze svého okolí a ukázat, kolik úžasných lidí žije mezi námi.

3. Pořád stejně. Chtěla bych být tam, kde je potřeba. Lidé si mají pomáhat a moje krédo je: Chovej se k lidem tak, jak chceš, aby se chovali k tobě.

Eva HORŇÁKOVÁ – studentka programu Právo a právní věda, 6. ročník

Oceněna za založení a správu facebookové skupiny Šijeme roušky, za koordinaci a rozvoz desetitisíců roušek. Skupina funguje na principu setkávání osob, které potřebují roušky, nabízí materiál či finanční pomoc.

Očima nominujícího – Zuzany Pejpkové, manažerky Dobrovolnického centra UP: Evu Horňákovou znám několik let ze svého působení na právnické fakultě, kdy se jako velmi aktivní studentka angažovala ve studentské organizaci ELSA a pomáhala organizovat právnické konference. Vždycky byla velmi nápomocná a s rozvahou, úsměvem a velmi prakticky řešila i drobné potíže, které se v průběhu takových akcí vyskytnou. Na jaře jsem vnímala její aktivní vystupování v iniciativě Šijeme roušky, kde dokázala bryskně a s přehledem řešit vyvažování poptávky i nabídky roušek a jejich distribuci.

Odpovědi EH:

1. Dobrovolnickou činnost nevnímám jako činnost navíc, vnímám ji jako součást lidského bytí. Pokud ve společnosti chybí empatie, solidarita, respekt a ochota pomáhat, je to nemocná společnost. 

2. Nerada bych, aby má slova vyzněla jako klišé, ale cenu nevnímám jako ocenění pouze mé osoby. Vnímám ji jako ocenění všech, kterým nebyl na jaře lhostejný nedostatek zdravotnického materiálu v nemocnicích a v dalších zařízeních. Děkuji všem za pomoc a dík patří i veřejně známým osobnostem, díky nímž se pomoc zněkolikanásobila. Pomoc při sdílení informací o potřebě zdravotnického materiálu poskytli např. Patricie Pagáčová, Tereza Kerndlová, Aneta Chroustová, Vanda Janda, Jordan Haj, Viet Do Pham, Katarina Van Derham, František Šalanda.

3. Momentálně je pro mě prioritou příprava na státní závěrečné zkoušky a ve zbylém čase se snažím věnovat dobrovolnické činnosti v rámci Dobrovolnického centra UP, kde bych ráda působila i po dokončení studia. Mám v plánu během několika měsíců zrealizovat i vlastní projekty pro zlepšení života lidí v ČR, především s ohledem na aktuální pandemickou situaci. Pokud by měl kdokoliv zájem stát se dobrovolníkem, případně by měl zájem se podílet na přípravě nových projektů, velmi ráda mu poskytnu bližší informace na ev.hornakova@gmail.com.

Petra NOVÁČKOVÁ – studentka programu Právo a právní věda, 2. ročník

Oceněna za organizaci, koordinaci i aktivní zapojení v dobrovolnických programech pro seniory Hodinový vnuk, Klub ponožka a Křížovkářská liga v Moravskoslezském kraji.

Očima nominujícího – Ivana Sekaniny, autora projektů pro seniory: Na slečně Petře mi vyhovuje styl práce a její zapojení do projektu, zejména pak vstřícnost a trpělivost při práci se seniory. Proto jsme jí také nabídli, aby se stala místopředsedkyní Spolku Počteníčko. Domnívám se, že není příliš mnoho mladých lidí, kteří by, jako naše místopředsedkyně, dokázali nezištně pracovat ve prospěch starších lidí a rozvoje mezigeneračních vztahů. Je přátelská, vstřícná, ochotná, usměvavá, ale zároveň přesně ví, jakým způsobem projekt směruje a čeho chce dosáhnout.

Odpovědi PN:

1. Od malička patřím mezi typ lidí, kteří se vždy snaží pomáhat druhým, jak jen to je v mých silách. Je pro mě skvělý pocit, když udělám radost druhým a zároveň jim předám část mé pozitivní energie. Takže jednoznačně radost druhých a jejich pozitivní zpětná vazba je to, co mě na této činnosti motivuje ji dělat dál. 

2. Vždy si vážím, když někdo dokáže ocenit dobrovolníky, jelikož je to práce opravdu nezištná. Ocenění je důkazem, že činnost, kterou dělám, má opravdu smysl a je důležité v ní pokračovat. Je to pro mě velká čest. 

3. Momentálně působím ve Spolku Počteníčko jako jeho místopředsedkyně a zároveň manažerka několika projektů. Chci, aby se tyto projekty dostaly do povědomí veřejnosti, rozšířily se do dalších měst, případně i krajů. Pandemie koronaviru letos vše zastavila, my se však nevzdali. Do 350 domovů pro seniory napříč Českou republikou jsme zaslali křížovky a kvízy, abychom zkrátili seniorům jejich osamělé chvilky. Máme v plánu dál šít roušky. Nově zavádíme psaní dopisů, pohlednic a natáčení videí našim seniorům, jelikož za nimi do domovů nemůžeme docházet osobně. Budeme doufat, že se situace začne uklidňovat a na jaře činnost obnovíme v plném rozsahu. 

Martin ŠKUREK – odborný asistent na katedře správního práva a finančního práva

Oceněn za mnohaletou výpomoc s aktivizačními programy v denním stacionáři Okýnko v Mohelnici, právní poradenství tamním klientům, organizaci besed, výletů atd.

Očima nominujícího – Evy Pecháčkové, koordinátorky Dobrovolnického centra Charity Zábřeh: Pan Martin je tělesně handicapovaný a svým příkladem dokazuje, že i lidé s těžkým postižením si mohou plnit svoje sny, cíle a zvládnou mnohdy více než lidé zdraví. Klienty v tomto směru motivuje a je pro ně velkým vzorem. Je extrémně pracovitý, ochotný, empatický a vždy vstřícný a otevřený další spolupráci. S panem Martinem vždy přichází skvělá nálada a pohoda. Bez jeho přítomnosti si už Okýnko téměř neumíme představit, je to skvělý parťák pro klienty a super kolega pro nás!

Odpovědi MŠ:

1. Dobrovolnictví považuji za samozřejmou součást svého života. Podle mého názoru by měl každý, kdo k tomu má objektivní možnosti, vykonávat jakoukoliv obecně prospěšnou nebo spolkovou činnost. K výkonu dobrovolnické činnosti mě motivuje, mimo mnoha jiného, to, že mohu trávit čas v kruhu skvělých lidí a aspoň si na chvíli oddechnout od mých všedních starostí.

2. Určitě jsem cenou rektora UP velmi potěšený a také velmi rád, že Univerzita Palackého v Olomouci, nejenom touto cestou, dobrovolnickou činnost podporuje a oceňuje. Ovšem skutečnost, že se zabývám dobrovolnickou činností, je dána zejména kvalitou zařízení, ve kterém jsem jako dobrovolník v roce 2010 začínal a ve kterém jsem nepřetržitě doteď. Cena rektora UP tak určitě putuje i k zaměstnancům Denního stacionáře Okýnko v Mohelnici, které zřizuje Charita Zábřeh. Přál bych každému, aby v tomto zařízení mohl strávit byť jeden jediný den, protože by si odtamtud odnesl jenom pozitivní pocity a nadšení pro dobrovolnickou činnost.

3. Jako občan města Mohelnice a lokální patriot si nedovedu představit, že bych dobrovolnickou činnost vykonával pro jiné zařízení. I v dalších letech se tak v Denním stacionáři Okýnko v Mohelnici hodlám podílet na aktivizačních činnostech s jeho klienty. Také si celkem silně uvědomuji, že demografický vývoj české společnosti přinese i pro oblast poskytování sociálních služeb a výkonu dobrovolnictví nové výzvy. Jako člověk se zdravotním postižením, s právnickým vzděláním a s téměř desetiletou praxí v oboru poskytování sociálních služeb bych se chtěl v rámci všech svých možností a sil na řešení těchto výzev podílet.

Zpět