Josef Jařab: Jak jsme měnili centrum bezpráví na kazatelnu práva

Inaugurace prvního děkana obnovené právnické fakulty Miroslava Liberdy (vlevo). Vpravo rektor Josef Jařab. Fotogalerie: Archiv PF UP a Gabriela Knýblová
Sobota 23. leden 2021, 8:00 – Text: (eha)

Třicet let. Takovou cestu už urazila Právnická fakulta Univerzity Palackého od svého znovuobnovení v roce 1991. Z fakulty o desítce zaměstnanců a šesti desítkách studentů je dnes univerzitní pracoviště respektované v České republice i v zahraničí. Právě před třiceti lety, 23. ledna 1991, rozhodl Akademický senát UP o její obnově.

„Návrh na zřízení právnické fakulty“ tehdejším senátorům předkládal Josef Jařab, první polistopadový rektor UP. Ze zápisu jednání, který je uložen v univerzitním archivu, lze vyčíst, že všech 23 přítomných senátorů otevření fakulty schválilo.

Josef Jařab, emeritní rektor UP, u příležitosti tohoto výročí sepsal osobní vzpomínku, která přibližuje tehdejší dobu a okolnosti obnovení práv v Olomouci.

Znovunarození studia práv v Olomouci

Nejsem právník, a pokud si vzpomínám na svá chlapecká přání, čím bych chtěl jako dospělý být a co bych chtěl studovat, pokud by k nějakému studiu mělo v mém životě vůbec dojít, práva mezi těmi vysněnými obory nikdy nebyla. O to překvapivější, a to i pro mne, bylo nasazení, s nímž jsem objal myšlenku založit na univerzitě právnickou fakultu.

Důvodů bylo několik: práva se studovala už na té historické, protireformační univerzitě; při obnovení olomoucké univerzity v roce 1946 byla právnická fakulta dokonce jmenována v zákoně, takže vlastně stačilo literu zákona naplnit; třetím důvodem byl revoluční duch doby, kdy jsme měli dojem, že je v nově získané svobodě možné cokoliv. Prvním krokem k cíli byl zisk objektu, do něhož bychom fakultu umístili. Nebyl to úkol snadný, ale podařil se. I argument, že proměníme centrum bezpráví (původně sídlo OV KSČ) na kazatelnu práva, byl tehdy ještě účinný. 

Byly náznaky, že maturanti by práva na Univerzitě Palackého studovat chtěli, že tuto možnost po Listopadu vlastně očekávají. Ale kde vezmeme učitele? Měli jsme ve světě, který se nám otevřel, dobrý zvuk, což za krátký čas po rozhodnutí právnickou fakultu otevřít potvrdila prestižní Cena Hannah Arendtové udělovaná za úspěšně realizovanou transformaci univerzity v podmínkách svobody a demokracie. V raných 90. letech se ozývali učitelé ze zahraničí s nabídkou, že by zejména při ustavení právnické fakulty rádi pomohli. Ale přednášeli by v cizích jazycích, hlavně anglicky. To byl málo čekaný a vážný problém. I s pomocí zahraničních učitelů jsme zavedli intenzivní výuku cizích jazyků. Ale jak víme, naučit se cizímu jazyku chce kromě silné vůle i nějaký čas. Pamatuji si na pochvalu, jíž se nám dostalo od amerického velvyslance Adriana Batory, který ocenil, že se naši studenti během jeho vtipné přednášky smáli na správných místech. Takže rozuměli. Americký diplomat nám pak pomohl navázat kontakt s univerzitami v USA: Georgetown University a Hofstra University.

Jak jsme vstupovali do reality svobodného světa, bylo zřejmé, že budeme potřebovat nějakého schopného člověka, který se příprav a rozvoje formálně otevřené fakulty ujme. Měli jsme neuvěřitelné štěstí, že jsme se přímo osudově potkali s doktorem Miroslavem Liberdou, který se pro myšlenku právnické fakulty přímo narodil. A zbytek života tomuto poslání dal své srdce, což bylo na postupném dobudovávání fakulty znát.

Využívali jsme nabídek ke spolupráci z Rakouska, Spojeného království, Spojených států amerických. Pustili jsme se do naplňování projektu „Občan a právo“, získali jsme několik mezinárodní grantů, ale hlavně cílevědomě jsme pracovali. Uvítali jsme v Olomouci osobnosti, jako byli lord Ralph Dahrendorf, Roger Scruton, Vladimír Klokočka, Otakar Motejl, Dagmar Burešová atd. O spolupráci se zajímali i užiteční „pěšáci“ z oboru práv, jako „praktický baťovec“ Ctirad Vrána a další, kteří sledovali vývoj fakulty se zájmem, stejně jako akreditační komise, která nám dávala za vzor jiné právnické fakulty v republice.

Dnes jsem rád, že jsme jejich doporučení neposlechli. Naše právnická fakulta existuje už tři desetiletí a je úspěšná. Mnozí si pamatujeme její počátky. A při vzpomínání se nám musí nutně vybavit ti, kteří ji uvedli v život a při životě udržovali. Pan děkan Liberda je nejviditelnější. A je dobře si to i při třicetiletém výročí připomenout. 

A je dobře poděkovat všem, kteří se svým dílem na životě fakulty podíleli, a popřát panu děkanu Stehlíkovi, aby ji dobře vedl i v budoucnu.

prof. PhDr. Josef Jařab, CSc, emeritní rektor UP

Zpět